Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Teď, číslo čtrnáct: „Ponořte se do středu zvuku, do nepřetržitého zvuku,“ jako je vodopád nebo mořské pobřeží. „Nebo když nemůžete…“ protože někdy na veřejnosti nemůžete dělat Quan Yin (meditaci vnitřního Nebeského Zvuku). Pak, jste-li u moře, možná se koupejte ve zvuku Vesmíru, přírody. Například, když jste vedle Niagarských vodopádů, pak se soustřeďte na zvuk, dokud se nespojíte s esencí za vodopádem, za přírodou.Za všemi stromy, vodami, řekami, skalami a horami je síla, a za tu se soustřeďte. Tím, že slyšíte zvuk vodopádu a soustředíte se na sílu za ním, se opět spojíte s Kosmem. Nebo, pokud ne, pokud můžete, pak dělejte Quan Yin (meditaci na vnitřní Nebeský Zvuk). Tak to tam stojí. No, On to popsal podrobně, ale já to tady nebudu říkat. Vy to už víte, takže vám nemusím říkat, jak se to dělá. „Nebo dělejte Quan Yin (Zvuk) a naslouchejte Zvuku všech zvuků.“ Teď už víte, co to je. No, mohu vám to ukázat, co On říká, ale neříkejte to ostatním lidem. Dobře, dělejte Quan Yin a naslouchejte (vnitřnímu Nebeskému) Zvuku všech zvuků. Teď by vám to mělo být jasné jako voda Nektarové řeky. Není to tak? Ano!Teď, číslo patnáct: „Intonujte zvuk,“ například Pět (Svatých) Jmen, „a ať to je velmi pomalé, pomalu, pomalu přeříkávejte, a vstupte do tichosti a staňte se svým Já.“ Někdy, vzpomínáte si, říkáte, že se nemůžete soustředit, a že jste rušeni, a to a tamto a další, tak jsem vám poradila, abyste nějakou dobu, třeba 15 minut, možná půl hodiny, možná hodinu, nahlas přeříkávali Pět Svatých Jmen, když kolem vás nikdo není. Takže nebudete rušit ostatní lidi a zároveň také neprozradíte své tajemství. Nedovolte, aby lidé věděli, že máte v danou chvíli potíže se soustředěním, zatímco oni jsou v Pátém Samádhi. Sedíte-li v autobuse a intonujete těchto Pět (Svatých) Jmen a snažíte se soustředit se svraštěným obočím, myslíte si, že vás lidé někam nezařadí? Víte kam, že ano? Nemluvě o tom, že rušíte celý autobus a možná přivádíte řidiče k šílenství. Proto tyto věci musíme dělat o samotě, protože je to naše soukromá záležitost. Když máme potíže se soustředěním, je to náš soukromý problém. Nerušíme uši ostatních lidí a dalších „Mistrů Páté či Šesté úrovně“ kolem nás, jako jsou ti. Nejsem si jistá, koho, ale jako jsou ti, například. Dobře… „ale pak vstoupíte do bezhlučného stavu a stanete se svým Já.“Číslo šestnáct… Ach, můj Bože, teprve šestnáct ze, sto dvanácti, můj božínku! Nevěděla jsem, že mluvil tolik. Nevěděla jsem, že ten starodávný Bůh tolik mluvil, co v moderní době nazýváme „velká ústa“. Já nikdy tolik nemluvím. Učím vás jen tisíc deset, a On vás učí tolik. Původně jsem neměla v úmyslu na tomto pobytu v ústraní promlouvat, protože už prostě nevím, co víc říct. Myslela jsem, že co jsem měla říct, už jsem řekla, a tak musíte praktikovat. Není třeba stále poslouchat, ale to, co jste slyšeli převést do praxe. To je pro vás užitečnější. Ale cítím tlak, jako když tam všichni tiše sedíte a stále opakujete: „Mistryně, povězte něco.“ „Mistryně, promluvte!“ „Mistryně, je čas; bude přednáška, nebo ne?“ Ach, cítím takový obrovský tlak, tak jsem to vzdala. Poddávám se vaší vůli. Říkám: „Dobrá, tak něco řeknu, a tedy to končí tím, že tady takhle mluvím. Je obtížnější mlčet, než k vám mluvit. Tak jsem myslela: „Dobrá, nevadí, něco jim dám a pak budou všichni zticha.“Protože jsme všichni zvyklí poslouchat, slyšet, a tak nedokážeme přijmout ticho. Velmi obtížné. Možná si na to za tři roky zvyknete. Ale nevím, co budete mezitím dělat, a nevím, co budu mezitím dělat já. Oba si asi budeme lézt na nervy, když na nás bude vyvíjen takový tlak. Jako ti čtyři mniši, kteří slíbili, že budou mít tichý sedmidenní pobyt v ústraní. Ale když pak společně seděli, najednou jeden z mnichů promluvil a řekl: „Víte, na tomto pobytu v ústraní byste si měli pamatovat, že nikdo z nás nesmí nic říct!“ Pak ten druhý řekl: „Proč teď mluvíš?“ Třetí řekl: „Můj Bože, oba jste porušili pravidlo.“ Čtvrtý řekl: „Já jsem nic neřekl. Já jsem jediný, kdo vůbec nepromluvil!“ Dobře, já jsem také jediná, která tady vůbec nepromluvila.Dobrá. Předpokládejme, že je pro vás obtížné se soustředit; můžete si znovu vybrat jakékoli písmeno a zkuste se soustředit na jeho počátek a na postupné zdokonalování zvuku toho písmene, a pak se probudit. Možná když spíte a pak se snažte probudit; je to velmi obtížné. Zkuste tedy něco nového, například vymyslet písmeno, třeba „A“ nebo „Om“ či něco podobného, a zkuste to udělat od začátku, například… jen ve své mysli, nerušte sousedy; jste-li sami, můžete. Poté pokračujte nejprve s velmi hrubým zvukem toho písmene tím, že ho vyslovujete v duchu nebo hlasitě, a později ho nakonec zjemníte až do ticha. V tu chvíli budete možná bdělí, nebo probuzeni. Nebo alespoň vzhůru, ze svého „samádhi“.Číslo sedmnáct: „Při poslechu jakýchkoli strunných nástrojů se snažte slyšet jejich složený centrální zvuk a staňte se tak všudypřítomnými“, nebo alespoň buďte jedno s všudypřítomností, nebo si alespoň vzpomeňte na všudypřítomnost. Protože když jdeme na koncert nebo do divadla, je to možná obtížné soustředit se na (vnitřní Nebeské) Světlo a pak nic nevidíte, tak musíte poslouchat hudbu. Ale pak, zkuste to, zatímco posloucháte hudbu, snažte si vzpomenout na ústřední tón, tón bez tónů celé hudby, a pak v tu chvíli možná také vstoupíte do všudypřítomnosti. Takže zatímco sledujete dění na jevišti nebo posloucháte hudbu, zůstáváte uvnitř sebe a neztrácíte se v radovánkách pomíjivé povahy světa. Chápete? (Ano.) Doufám, že jsem to objasnila.Ach, můj Bože, On mluví hodně. Jsme jen u osmnácti. Ach, neodvažuji se číst dál. Neodvažuji se otáčet stránky. Ach, můj božínku. Vidíte to? Nebo můžeme pokračovat znovu zítra večer? Ano, jistě, jistě. Ach, je skoro devět hodin. Díky Bohu, díky Bohu, že někdo vynalezl hodiny. Mluvím už od půl osmé, že? (Ano.) To už je hodina a půl. Na mou malou velikost je to hodně.Teď, číslo osmnáct: Můžete se soustředit nebo odvrátit svou mysl od všech těch zmatených myšlenek tím, že „vydáváte zvuk nahlas a postupně ho utlumujete, jak se váš prožitek prohlubuje do této tiché harmonie.“ Nejprve intonujete nahlas a pak stále tišeji, až vstoupíte do ticha a harmonizujete se s Vesmírem. Takhle se někdy soustředíte. Tímto způsobem se můžeme soustředit na našich Pět Svatých Jmen. Není třeba hledat jinde. Vzhledem k tomu, že je pro vás velmi obtížné zapamatovat si Pět (Svatých) Jmen. Myslím, že byste neměli přidávat další jméno nebo další písmeno. Způsobí to ještě větší zmatek. Takže, vzpomenete-li si, pak to udělejte; vzpomenete-li si. Samozřejmě když to nedokážete, pak se chyťte čehokoli, na co vaše mysl v daném okamžiku pomyslí, a zastavte ji. Zastavte ji právě tam a prostě dělejte co máte a nechte ji zapomenout, kam chce bloudit a kam chce jít.Mysl se uvnitř nás neustále snaží někam jít a něco dělat, takže ji zastavíme právě v tom okamžiku, kdy si to uvědomíme, otočíme se a soustředíme se. Pravděpodobně v tu chvíli myslela na (veganskou) zmrzlinu. Budete-li ji tedy nadále následovat, zavede vás do nejbližšího obchodu s (veganskou) zmrzlinou a vy zase utratíte všechny peníze a svůj čas za ten (veganský) zmrzlinový kornout. Takže v okamžiku, kdy pomyslí na (veganskou) zmrzlinu, meditujete-li nebo jste doma a nechcete-li jít ven do chladného počasí pro (veganskou) zmrzlinu, nechcete-li plýtvat svým časem, nebo řeknete-li: „Zítra jdu do města a mimochodem, koupím ti (veganskou) zmrzlinu.“ Takže teď proměníte ten dopis o (veganské) zmrzlině v hlasité křičení a pak ten dopis sledujete, dokud není čím dál tím méně hlasitý až znovu vstoupíte do harmonie. A takto se otočíme a zvítězíme nad bloudící myslí.Photo Caption: „Bůh stvořil přírodu krásnou“











