Američan Robert Marshall, který prožil zážitek blízký smrti, vypráví, jak byl tři a půl dne mrtvý, strávil 44 hodin procházkami s Pánem Ježíšem po Nebi, zažil úplné zázračné uzdravení, a vrátil se s podrobnými znalostmi Bible a s novým tělem. Robert, 76 let, přijal Pána Ježíše Krista (vegetariána) za svého Pána a Spasitele v roce 1984, ale nežil jako oddaný křesťan. 17. května 2024 se dostavil na pohotovost ve Fort Worthu, protože měl potíže s dýcháním a polykáním kvůli obrovskému výrůstku na krku, o kterém lékaři předpokládali, že jde o agresivní rakovinu. Po intubaci byl Robert přijat na JIP (jednotku intenzivní péče). O dva dny později, když mu lékaři odstranili dýchací trubici, nádor mu zablokoval jeho dýchací cesty a on se udusil. Zdravotnický personál mu 15 minut prováděl KPR [kardiopulmonální resuscitaci], než se podařilo znovu nastartovat jeho srdce. Opustil jsem své tělo, a pamatuji si, jak jsem se vznášel nad svým tělem, díval se dolů a říkal si: „Páni.“ Věděl jsem, že tady něco není v pořádku. Nejsem ve svém těle. A pak jsem se v mžiku ocitl v Nebi. Neviděl jsem žádný tunel; prostě jsem byl v Nebi. Robert se ocitl na okraji rozlehlého vnitřního nádvoří v Nebi. Mohl jsem cítit, cítil jsem vůni, mohl jsem slyšel, mohl jsem dělat všechno. Byly tam stromy a keře. A dívám se na stromy a květiny, a prostě všechno, jsou prostě obrovské, tak krásné a zářivé. Barvy jsou tak živé a jasné. A není to jako trojrozměrné; je to jako nekonečně rozměrné. Různé barvy, které tady ani nemají. Cítím ten nejklidnější, nejlaskavější pocit. Je to jako obrovské, gigantické objetí. Je to, jako byste byli propojeni se vším, a všechno vás prostě naplňuje láskou. Vždycky říkáme, že Ježíš je Světlo. No, to je doslovně pravda. Jeho Světlo osvětluje celé Nebe, a v Jeho Světle je Jeho Láska, která se šíří, a útěcha, která prostě prostupuje vším a všemi. Všichni jsou tou Láskou propojeni. Je to prostě jako obrovské objetí. Každý strom, každá květina, každá rostlina vydává něco, čemu říkám malý melodický tón nebo bzučení, a všechny se spojují (Do písně.), která celý den zpívá chválu Ježíši. Každá rostlina, každá květina, všechny vydávají svou vlastní zvláštní jemnou vůni, která se opět spojuje, a vytváří tu nejkrásnější vůni a aroma vzduchu. Je to jako čerstvý vzduch a prostě všechno, co si jen dokážete představit. Uviděl jsem siluetu Ježíše. Šel jsem k němu, a jak jsem se přibližoval, nezačal jsem poklekat nejprve na pravé a pak na levé koleno; prostě jsem padl tváří k zemi a ležel tam, plačící jako dítě. Nebyly to slzy smutku – slzy radosti a pokory. Ležel jsem před svým Pánem a Spasitelem, Stvořitelem celého Vesmíru. A kráčím s Ježíšem ruku v ruce. Procházeli jsme se Nebem, šli jsme a povídali si. Většinou mluvil On. Učil mě. Učil mě o Bibli. Učil mě o počátku času, o Stvoření, od Genesis až po Zjevení. Učil mě, proč se v Bibli zdají být věci, které lze vykládat různými způsoby, nebo které se jeví v rozporu, ale ve skutečnosti nejsou. Proč používal podobenství, příklady, co máme dělat. Učil mě, co je to skutečně spasení ve víře, prostě všechno. Sdílel se mnou to, co chce, abych sdílel s ostatními lidmi, protože lidé mají různé otázky. Pán Ježíš Kristus ukázal Robertovi jeho budoucí sídlo v Nebi a vysvětlil mu nová Nebesa a novou Zemi. Nakonec se vrátili do vnitřního nádvoří. Atd.
Neexistují slova, kterými bych vám mohla popsat mnohem vyšší Nebe, natož pak to nejvyšší možné, přístupné a dosažitelné Nebe, které moji takzvaní BOŽÍ žáci poznají, uvidí, kam budou cestovat, navštíví, a kde zůstanou poté, co opustí fyzické tělo. Nebo dokonce i během pobytu na této fyzické planetě mohou stále navštěvovat mnoho možných vyšších Nebes než je Astrální svět. A když se pak vrátí zpět, mohou sice něco říct, ale nikdy nedokážou popsat skutečnou slávu takového vyššího či nejvyššího Nebe.Obvykle se řídím doporučením Mistryně, nesdílet naše vnitřní vize, ale můj vnitřní hlas mě povzbudil, abych tuto jednu sdílela. Nedávno jsem měla vnitřní vizi, ve které jsem navštívila Tushitu a setkala se s Maitreya Buddhou. Tento zážitek mi odhalil, že Mistryně je ve skutečnosti tím vytouženým a ctěným Maitreya Buddhou. Vlastně jsem nečetla mnoho buddhistických súter, možná ani ne hrstku, a mohu s jistotou říci, že mé porozumění buddhismu je velmi minimální a omezené. Můj popis a volba slov proto nemusí být z konvenčního hlediska správné, ale při svých popisech projevuji plnou úctu a upřímnost. Ve své vizi mi bylo dovoleno navštívit Nebe Tushita, abych se na vlastní oči přesvědčila, že Mistryně je Maitreya Buddha. Uprostřed Světelné, energií naplněné, jemně bílé Tushity se nachází kruhová plošina z níž vysoko vzhůru stoupá věžovitá, žlutozlatá Světelná struktura vytvořená z energie. Poté jsem uviděla Maitreya Buddhu, jak sedí v lotosové pozici, a vznáší se až na vrchol, zatímco hraje Nebeské melodie na různé hudební nástroje. Jeden z nich, který mě zvláště zaujal, měl tvar houslí er-hu, ale hrálo se na něho jako na flétnu. Všude panoval mír, klid a zároveň velmi živá atmosféra! Překvapilo mě, že zjevená podoba Maitreya Buddhy, která se mi zjevila, byl mladistvý, radostný, mladý mnich ve žluto-červeném kashaya (rouchu) opata, s kulatou a veselou postavou, a s radostným a šťastným výrazem ve tváři. Maitreya měl také symbolické kudrnaté, stočené vlasy Buddhy. Způsob, jakým se Maitreya pohybuje a hraje na nástroje, jeho mimika, a celkové charisma mě bezpochyby přesvědčily, že se jedná o Mistryni. Okamžitě, bez jakýchkoli dalších myšlenek, jsem řekla: „To je Mistryně.“ Zároveň jsem se pak vznesla nahoru a putovala uvnitř zlatého Světelného tunelu. Řekla jsem si: „Jdu do Mistryniny Nové Duchovní Země?“ Téměř okamžitě jsem uviděla zlatý, energií naplněný sférický svět. Když jsem rozeznala obličej, byla to naše Milovaná Nejvyšší Mistryně Ching Hai, a zářila jasně ve zlatém Světle. Vlastně všechno bylo ve zlatém Světle a třpytilo se jako diamanty. Mistryně měla kudrnatý, stočený účes připomínající mnišský. Když jsem se soustředila na každou kudrnatou spirálu, můj zrak se rozšířil a odhalil mi podsvětí tvořené nesčetnými Buddhy. Když jsem svůj pohled znovu zaměřila ven do okolí, za Mistryní i všude kolem bylo nekonečné množství Buddhů. Mezi těmi mnoha Buddhy nebylo mnoho prostoru. Ve skutečnosti se zdálo, že jsou všichni hned vedle sebe, a přece je tento svět nekonečný a bez hranic! Mistryně je středem a nejvýznamnější částí této Duchovní Země. Všichni ti Buddhové „mimo“ nebo ti, kteří k Mistryni nepatřili, stáli v řadách, které se k Mistryni valily ze všech směrů. Bylo to, jako by se kvůli něčemu „řadili“. „Jsou to všechny bytosti osvobozené Mistryní a které dosáhly buddhovství,“ zní poselství. Moje vize ukázala, že Mistryně měla na sobě Svůj zlatý oděv, ty krásné zlaté šaty, které měla na sobě, když v roce 1994 zpívala píseň „Oceán Lásky“. Mistrynin jedinečný a elegantní zlatý klobouk ve vizi, jsou ve skutečnosti Mistryniny kudrnaté vlasy stočené do spirály. Každý centimetr Mistryně je sám o sobě celým světem, složeným z nekonečných Buddhů. Ačkoli jsem mohla zaostřovat a rozostřovat, vlečka Mistryniných zlatých šatů, celé Mistryniny nádherné šaty, i celá Její velkolepá Bytost jsou nekonečné a nejsou omezeny prostorem ani časem. Toto je Mistrynina Nová Duchovní Říše a my budeme navždy Mistryní milováni, skutečně a přesně tak, jak to Mistryně popisuje ve Svých písních „Oceán Lásky“ a „Budu tě navždy milovat“. Budeme Vás milovat navždy, Mistryně!! Děkujeme Vám, Mistryně. Děkujeme vám, Svatí. S BOŽÍ Láskou, Brielle z Kanady Atd.
Opravdu bych vám všem přála, abyste všichni mohli alespoň někdy některá zažít, abyste věděli, že Nebe skutečně existuje. No, nepřeji vám, abyste šli do pekla, abyste zjistili, že i peklo skutečně existuje. Photo Caption: „Vděční za mírový svět“
