Současný stav naší planety ve Velkém duchovním plánu, 4. část ze 4

Opravdu bych si přála, abyste to (Nebe) všichni mohli alespoň částečně zažít, alespoň někdy, abyste věděli, že Nebe opravdu existuje. No, nepřeji vám, abyste šli do pekla, abyste zjistili, že i peklo skutečně existuje. Ach, to je BOŽÍ Milost. Kdyby někdo mohl mít dokonce zážitek blízký smrti a jít do Nebe, nebo dokonce jít do pekla pod ochranou Pána Ježíše, mohl by vidět peklo, vidět všude kolem sebe utrpení, ale nebudete jím ovlivněni.

Americká duchovní, reverendka Valerie Carterová, vypráví o společném mimotělním zážitku, který prožila se svou sestrou a který je zavedl do Nebe a do pekla, pod vedením anděla a Pána Ježíše (vegetariána). V roce 1981 přespávaly šestiletá Valerie a její devítiletá starší sestra Heather v jejich bytě v oblasti Bay Area [v USA]. Obě dívky byly potrestány za to, že v neděli rušily v kostele. S pocitem výčitek svědomí šli spát s těžkým srdcem. Té noci Valerie ucítila poklepání na hruď a uviděla, jak se její duch zvedá z těla a pozoruje její fyzickou podobu pod sebou. Všimla si, že i Heather se zvedá. Sestoupilo jasné světlo a obrovský anděl vysoký osm stop je doprovázel, zatímco pomalu stoupaly do Nebe, jako by jely na eskalátoru.

Dospěly k Nebeským branám – velkým, dovnitř se otevírajícím perleťovým branám, které střežili dva vysocí andělé s pohyblivými ohnivými meči. Anděl vedl obě dívky dolů po průhledných zlatých ulicích k bílé Fontáně života, kde plavali rybí lidé koi a voda z ní se vlévala do Řeky života. Anděl jim řekl, aby počkaly na Pána Ježíše. Zatímco krmila rybí lidi, Valerie cítila ohromné štěstí, klid a bezpečí. Objevil se Pán Ježíš a Valerie a Heather Ho nadšeně objaly. Byly přeneseny do BOŽÍ trůnní síně, kde Pán Ježíš seděl uvolněně na bílém trůnu, pravou nohu měl přehozenou přes levou, s duhový obloukem barev v pozadí. Andělé zpívali „El Shaddai“ a Valerie, dojatá k slzám, plakala u nohou Pána Ježíše, hladila jizvu po ukřižování na Jeho noze a otírala ji svými vlasy. Zpívala chvalozpěvy, včetně jednoho, který napsala její matka. Pán Ježíš ji zvedl na Své levé koleno; přitiskla si pravé ucho k Jeho hrudi a slyšela tlukot Jeho srdce.

„Ba-búm, ba-búm.“ A můj srdeční tep i BOŽÍ srdeční tep začaly bít v synchronizaci. A v tom okamžiku jsem pochopila velkou Lásku, kterou On chová k lidstvu, a proč přinesl tu oběť, a že by to udělal znovu, kdyby musel. [… ] Bylo to, jako bychom byli jedno.

Valerie pak kráčela ruku v ruce s Pánem Ježíšem skrz bujný ráj připomínající Haydenovo údolí v Yellowstonském národním parku, plné syté zeleně, fialových a růžových květin, motýlů, včel(-lidí), lvích, orlích (-lidí) a možná i jednorožců či bytostí podobných Pegasovi. Scéna se změnila, když Valerie a Heather jely na majestátním bílém koni(-člověku) spolu s Pánem Ježíšem, a letěly nad zářivými krajinami Nebes. Poté vstoupily do místnosti bez stěn, v níž se nacházela velká Kniha života potažená zlatými listy, s textem psaným zprava doleva ve starodávném jazyce. Valerie, navzdory své dyslexii a omezené schopnosti číst v první třídě, rozpoznala své jméno i jména ostatních a radovala se z toho, že tam jsou. Pán Ježíš vysvětlil, že jména mohou být vymazána kvůli vzpouře nebo odmítnutí Jeho osoby, a na důkaz toho jedno jméno odstranil, což Valerie přijala jako spravedlivé.

Zážitek se ztemnil, když pomalu sestupovaly do pekla, chráněny ochrannou kopulí, která skrývala přítomnost Pána Ježíše. Peklo bylo temné jako uhel, naplněné odporným zápachem síry, rozkladu a nečistých tělesných pachů. Valerie zaslechla „pláč a skřípění zubů“, mučivý zvuk lítosti nekonečných myšlenek typu „co kdyby“, kterým chybělo pokání. Uviděla ztvárnění Adama a Evy, symbolizující rozhodnutí lidstva odmítnout BOHA. Cítila smutek, ale žádný strach; cítila se v přítomnosti Pána Ježíše v bezpečí a chápala, že lidé si peklo volí tím, že odmítají Krista.

Atd.

Jinak, jde-li tam jen běžná duše, budete vtaženi do některého z těchto pekel a v závislosti na závažnosti toho pekla budete trpět tak jako tak, bez ohledu na to, jak strašné je to peklo, ve kterém jste. U některých pekel, stane-li se vám, že projdete branou takového pekla, už nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nebudete moci vrátit. Ach, v tomto světě je nekonečné množství pastí a pekel, protože lidé existují již dlouho a svými vlastními touhami vytvořili tolik pekel svými vlastními ne zrovna dobrými skutky, svou vlastní nevírou v BOHA a popíráním BOHA, popíráním Syna BOŽÍHO, Ježíše Krista, například, popíráním Buddhů, kteří by jim mohli pomoci pozvednout jejich postavení v duchovním standardu, v duchovní úrovni.

Teď vidíte, proč se nám mnoho bytostí na různých planetách tak usilovně snažilo pomoci. Protože oni se díky BOŽÍ Milosti vyvinuly na vyšší úroveň vědomí, takže znají utrpení, kterým procházíte. Víceméně si tím samým prošly. A teď tedy vidí, že jsme jedinou částí tohoto velkého duchovního plánu, která stále stagnuje na nižší úrovni vědomí. Snaží se nám tedy ze všech sil pomoci.

A BŮH je tak Milosrdný, posílá nám Učitele, Mistry, osvícené Světce a Mudrce, aby nám pomáhali všemi možnými způsoby. My však, tím myslím lidstvo, jsme od nepaměti tak těžce zatíženi karmou a zlými jedy. Je pro ně tedy velmi obtížné pochopit, že Mistři jim chtějí jen pomoci a bezpodmínečně je milují, že toto je pro ně poslední šance učinit první kroky na cestě postupně zpět Domů. Že mohou učinit své vůbec první kroky na cestě ke Svobodě, jít do svého pravého Domova, aby se těšili z blaženosti a štěstí.

Místo toho se rozhodují jen ostávat pozadu mnoho mnoho přicházejících eonů, a i tehdy, mohou-li vůbec potkat skutečně velkého Osvíceného Mistra, který by je pozvedl a přivedl zpět do jejich skutečného Domova, kde mohou mít navždy mír, štěstí, blaženost, radost, být bezstarostní, být navždy šťastní, šťastní v Náruči BOHA, v Milosti BOHA, že nikdy nezažijete nic lepšího než to a nikdy se nebudete chtít vrátit zpět do této nízké, těžké fyzické domény. Dokonce na to ani nemyslíte. Prostě si užíváte nový svět, který leží na cestě Domů.

Můžeme navždy klečet na kolenou a klanět se BOHU, našemu Rodiči, našemu jedinému Rodiči, našemu MAPA, a navždy Mu/Jí děkovat, navždy, navždy, protože toto je ten nejúžasnější dar, jaký můžete ve své existenci mít. Nikdy nemůžeme BOHU dost poděkovat. Nikdy nemůžeme BOHU dost oplatit. Nikdy nemůžeme BOHA dost chválit. Nikdy nemůžeme BOHA dost milovat. Jen BŮH nás miluje a my si to jen užíváme. Na tom je založen Nebeský život – žít z BOŽÍ Lásky, BOŽÍHO Soucitu, BOŽÍ Milosti BOŽÍ Moudrosti. Není nic jiného, s čím to můžeme srovnat a o čem bychom mohli mluvit. Ani ty nejlepší pohádky, které jste četli – nic. Je to jako zrnko prachu ve srovnání s tím, co budete vědět, poznáte-li BOHA.

Dobrá, přeji vám všem, abyste tohoto cíle dosáhli již teď ve svém pozemském životě, než bude příliš pozdě – abyste mohli poznat BOHA, milovat BOHA, chválit BOHA, věřit v BOHA. Pak poznáte, že život tady je jen zlomek vteřiny ve srovnání s tím, z čeho se budete věčně těšit ve vyšším Království. Já sama děkuji BOHU každý den, pokaždé, když si na to vzpomenu. Při jídle, při spánku, při meditaci, při práci – při čemkoli, každou vteřinu dne. Mimochodem, já vlastně nespím.

A mimochodem, zvířecí lidé, důvod proč mi mohou sdělovat tu či onu předpověď nebo zprávu na útěchu, je ten, že je mohou vždy přijímat od BOHA. Protože jejich dveře jsou BOHU vždy otevřené. Stačí, když žijí své životy tak, jak je jim určeno je prožít. Ale oni jsou tak čistí, tak prostí, že BŮH může vždy vstoupit do jejich bytí, ať už jsou jakkoli malí či velcí, a sdělit jim jakoukoli zprávu, cokoli, co by mohli vědět. Zatímco ostatní, například, lidstvo to nemůže vědět.

Ačkoli BŮH dává všem stejně, miluje všechny stejně, ale pro lidi je nejobtížnější se s BOHEM spojit. Ne že to BŮH nechce; lidé to prostě nechtějí. Lidé jsou tak zatíženi prací, starostmi o jídlo, oblečení, o stěny, mezi kterými žijí, o střechu nad hlavou a mnoha dalšími novými a stále novějšími výdobytky technologického pokroku. Technologický pokrok je tak dobrý, tak dobrý. Díky němu je lidský život pohodlnější a praktičtější. Má však vedlejší účinek: činí lidi nebo jakékoli bytosti, které s ním jsou spojeny, slepými a hluchými vůči své skutečné duchovní moci a svému skutečnému Domovu.

Dobře, myslím, že jsem toho pro dnešek řekla dost. Dojde-li k dalšímu vývoji míru nebo duchovních záležitostech, ráda vás budu informovat o čemkoli mi bude dovoleno informovat. Musím však říct, že teď je to mnohem lepší, že mohu mluvit otevřeně a říkat téměř vše, co mi BŮH svěřil, dal mi vědět nebo mi dovolil sdělit světu. Jsem v jistém smyslu ráda, že mohu být otevřenější ohledně svých duchovních záležitostí. Neustále BOHU nesmírně děkuji. Doufám, že i vy děkujete BOHU, i když BOHA nevidíte nebo necítíte JEHO/JEJÍ Lásku.

V Bibli je psáno: „Blahoslavení jsou ti, kteří nevidí, a přece věří.“ A: „Pokud se znovu nestanete dětmi, nemůžete vstoupit do Království BOŽÍHO.“ Buďte jako děti ve svém myšlení, ve svých činech, ve všem, co chcete dělat – to znamená, buďte zcela čistí, nevinní a důvěřujte BOHU. Pak budete spojeni s BOHEM, ať už si to uvědomujete, nebo ne. Ale poznáte to každý den podle všech těch požehnání, podle zázraků, které se vám dějí, a podle ochrany, kterou budete mít vždy, když se ocitnete v nesnázích. Musíte na tisíc procent důvěřovat BOŽÍ Lásce. Prosím, udělejte si z toho svůj cíl. Všechno ostatní je stejně jen dočasné.

A mimochodem, opakuji ještě jednou: Nedělejte si o mě starosti. Cokoli prožívám, musím prožít kvůli vám. A to pomine. Všechno stejně pomine. Tolik vás miluji. BŮH mi umožnil tolik Lásky, abych ji mohla s vámi sdílet. Prosím, pamatujte na BOHA, milujte BOHA, chvalte BOHA a chovejte se k ostatním tak, jak chcete, aby se chovali k vám. To je vše. Je velmi jednoduché vést klidný život v této fyzické doméně. Cokoli víc, musíte hledat velkého Osvíceného Mistra, aby vám ukázal, pomohl vám a podělil se o Své zásluhy, aby vás pozvedl dál, dál a dál po cestě Domů. Tolik vás miluji. Nesmírně a navždy děkujeme BOHU. Děkuji Ti, můj PANE.

Photo Caption: „Společně růst pro stejný vznešený cíl“

Stáhnout fotografii